Kočkodan na grilu.

Jsou všudypřítomní, drzí, vynalézaví, hraví a mají slušné tesáky, které neváhají vycenit a získat si tak respekt u lidí.

Kočkodan zelený už dávno zjistil, jaké výhody mu může poskytnout blízkost lidí, co nemají hlad. Ti, co hlad mají, ho neváhají opéci nad ohněm. V současné situaci ale kočkodan lidský oheň využívá ke svému prospěchu. Grilování je v Jižní Africe už téměř věcí cti a prestiže, takže i v Krugrově národním parku v kempech jsou grily u každého bungalovu a dokonce i u stanových míst, aby se místní mohli předvádět. Není to nic těžkého, protože maso dobytka z pastvin je křehké samo o sobě. Afrikánci mají přebytek, aby náhodou někdo nestrádal a, i když jsou pořádní, kousky pro kočkodany se kolem grilu po noční párty najdou. A tak kočkodan na grilu není nic neobvyklého. Co je však pro neznalé překvapivé, je zářivě modrá a jasně červená barva, značící zdraví a pohlavní zralost samců. Na své cestě z Kapského Města do Johannesburgu po národních parcích na východním pobřeží země je potkáváme u každé ubikace a máme možnost sledovat jejich počínání. Jsou to milí zloději. Pro místní už tolik ne. Viděli jsme je dokonce ukrást dózu se šroubovacím víkem, které se správně pokoušeli otevřít, ale nedařilo se. Tak šup na strom a dóza letí na zem. Plast odolal, cukr zůstal chráněn a kočkodani také, protože jejich zájem opadl a odběhli si ukrást jinou dobrotu zapomenutým otevřeným okýnkem auta. Nevynechají žádnou příležitost.